čtvrtek 14. ledna 2016

bye bye 2015

K tomuto článku se chystám už dlouho a ačkoliv mám fotky už připravené, dochází mi slova. Což se mi moc často nestává.

Rok 2015. Rok 2015,.. zopakuji si ještě tak třikrát a marně hledám slova, kterými bych ho specifikovala. Jako každý rok, i letos jsem poznávala nepoznané, odcházela s výhrami i prohrami životem, poznávala spousty nových lidí a také jich spousty ztrácela. Potýkala jsem se s pocity štěstí i zklamání a opět jsem plánovala, plány měnila a s nimi měnila i názory na lidi, na chutě, na život, na všechno... tak jako každý rok jsem se vyvíjela dál a dál a poznávala sama sebe. Ale letos tak nějak jinak. Nevím, jak to přesně popsat, ale něco se změnilo.. a nezměnila jsem se jen já a můj postoj na spoustu věcí, vlastně bych řekla, že já jsem se letos nezměnila vůbec, jen jsem začala být svá a jako já se chovat, což jsem v minulých letech nedokázala a tak se spolu s roky měnil můj vnitřek, ale i moje "slupka", kterou jsem tak nějak letos strhla. Dává vám to vůbec smysl?  

Do ledna jsem vcházela pravou nohou, s vírou, že rok 2015 bude tím nejlepším rokem mého života (až později mi došlo, že je blbost si o nějakém roku myslet, že je nebo bude nejlepší.. jako by se prvním dnem nového roku mělo všechno změnit, jako mávnutím kouzelného proutku. To asi ne. Každý rok je něčím výjimečný a proto už nesrovnávám). Vešla jsem do něj plna pozitivismu a jakousi vyrovnaností, ale o tom jsem tehdy psala v mé poslední rekupitulaci TADY. Leden jako měsíc, plný spousty plánů, snů (některé se uskutečnily, některé se neuskuteční nikdy). Měsíc, kdy jsem podala po 4 letech výpověď v práci plné psychického týrání a totální manipulace, takže jsem byla plná naděje a těšila jsem se na to, až to všechno skončí. Ovšem, v půlce ledna, jako když mávneš proutkem se najednou všechno změnilo. Já vlastně ani nevím proč.. nebo možná vím, ale nebudu to rozebírat tady veřejně.. jen napíšu asi to, že kdyby se nestala jedna jediná věc v tomto měsíci, všechno, ale opravdu všechno by teď bylo jinak... pravděpodobně by byl celý rok jiný. Nemyslím tím lepší.. jen, prostě jiný. 
Po lednu se tak nějak všechno začalo hroutit, byly to měsíce plné jakéhosi smutku a zklamání. To se tak nějak vláčelo až do května, v únoru jsem ani nenatáčela video, protože jsem byla znechucená vším okolo mě a nechtěla jsem natáčet věci/lidi, protože mi to prostě nepůsobilo jakoukoliv radost, ale o tom jsem už psala TADY. V květnu se to celé zlomilo, protože jsem se konečně odpoutala od práce a  konečně jsem měla čas věnovat se něčemu jinému, než byla jen práce práce a práce. Mohla jsem si dělat co jsem chtěla, byla jsem volná jako pták, po 4 letech. Bylo to něco neskutečnýho. Jako bych se ocitla v jiném světě, ve světě svobody a klidu. Konečně jsem mohla dýchat. Doopravdy. A nemusela jsem se klepat pokaždé, když mi zazvonil telefon, zdali v jediný den svého volna nemusím do práce. Od té doby (až na pár zdravotních komplikací, které se tedy nakonec protáhli až do silvestra tohoto roku) jsem začala plnit své sny, plánovat a plány uskutečňovat. Konečně jsem měla čas zastavit se a zamyslet se nad sebou a svým životem, nad tím, co opravdu chci a co ne a kdo opravdu jsem já... a konečně jsem se jako já začala i chovat. To jste si asi mohli později všimnout, protože jsem o tom psala celkem dlouhý článek na blogu TADY a od té doby se tak nějak můj blog změnil, protože jsem začala projevovat sebe, doopravdy sebe. A tak to bude i nadále :).

ROK 2015, spousta knih (nejlepší z nich: A Huxley konec civilizace, Ray Bradbury 451 stupňů fahrenheita, Radek John memento, Richard Bach racek a jediný, Cunningham tělo a krev, Orwell farma zvířat), které mi pomohly najít samu sebe, některé mi otevřely oči, díky jiným jsem se ujistila, kdo opravdu jsem. ROK 2015, spousta koncertů a festivalů (Metronomy, Jose Gonzáles, Alt + j, festival hrady, festival Tylova léta, Votvírák, žižkovská noc). ROK 2015, kdy jsem se nechala potetovat a to rovnou třikrát. ROK 2015 Šumava, Krušné hory, Slapy, Barcelona, Stralsund, Binz, Budapešť, Berlín, Adršpašské skály..). ROK 2015, kdy se mi konečně Martínek s Ondrou přestěhovali do Prahy.  Ondro, BRUNTÁL NEBRAT! ROK, kdy jsem byla s dětmi na škole v přírodě, ROK, kdy jsme se s Lukášem procpali do Národního divadla. V mikinách a flaškou vína v ruce. Do lóže. Na Rusalku, kterou jsem později viděla i v Národní Opeře. ROK, kdy jsem si zrušila twitter (vy, kteří mě sledujete dlouho, tak víte, jaký jsem byla závislák, první, co jsem ráno viděla byl twitter, poslední, co jsem večer viděla byl twitter). Tisíce tweetů za velmi krátkou dobu. Budu se citovat: "Zrušit si twitter byla jedna z nejtěžších věcí v mém životě." A bylo to tak, jen jsem ale už neunesla tu přetvářku tam a všude kolem mě (nešťastné období leden až duben). ROK 2015, výstava Káji Saudka a BRAVE NEW WORLD (na kterou jdu zítra už počtvrté, protože prostě ♥... psala jsem o tom článek TADY). ROK 2015, kdy jsem zvládla Jelly Beans challenge (jedli jste někdy zvratky, trávu a nebo dětské plíny? Já ano a není to fajn!). Rok, kdy jsem poznala Davího a víc se sblížila s Nikou, přičemž se od té doby oba stali nedílnou součástí mého života a jedni z nejdůležitějších lidí. ROK, kdy se k nám zatoulal náš milovaný pejsánek, kterého jsme doslova zachránily z talíře (chtěli ho sníst, chudáčka :(..) a stal se součástí celé rodiny, ňuf! ROK, kdy jsem toho zažila tak strašně moc, že by to nevešlo ani na deset stran tohoto blogu... tak jsem vám sem alespoň vypsala jednu desetinu toho nejlepšího! 

Pokud bych měla svůj rok 2015 shrnout jako celek, vypadalo by to asi takto:
Rok plný velkých rozhodnutí, velkých změn. Rok, kdy jsem začala přemýšlet, co opravdu je mým snem a co není.  Rok, kdy jsem se těm snům začala přibližovat a začala jsem život žít. Rok, kdy jsem se "svlékla" ze svého krunýře a ukázala, kdo opravdu jsem, tudíž zároveň rok, kdy jsem přišla o několik blízkých přátel. Rok, kdy jsem začala formulovat myšlenky v mé hlavě do jakési podoby, kde alespoň trochu dávají smysl. Rok, kdy jsem přestala dělat, to, co osatní chtějí a naučila se říkat NE. Rok, kdy jsem si uvědomila, které názory jsou doopravdy moje a které mi byly tak nějak připnuty. Rok,kdy jsem objevila, co je a není smyslem mého života, rok, kdy jsem dala svobodný proud svým myšlenkám a na základě toho si začala uvědomovat, kdo doopravdy jsem a kým jsem vlastně ani nikdy nebyla. Rok, kdy jsem otevřela oči a začala vnímat krásu kolem sebe. Rok, který mi změnil život, protože já se nezměnila. 

Tady je část z něj. 



Vám všem, kteří mě stále sledujete děkuji za vaši podporu, komentáře a to, že moje články opravdu čtete a vnímáte. Odezva, kterou mi přinášíte jak tady, tak na asku (klik), facebookové stránce (klik) a ostatních sociálních sítích, je úžasná. Přeji vám mnoho úspěchů do roku 2016, ať je ještě lepší než všechny ostatní roky, ať na něj vzpomínáte v dobrém a hlavně s úsměvem. 

♥♥♥

Vaše Elisa Line 
www.instagram.com/elisaline

Tady jsou téměr všechna videa za rok 2015

14 komentářů:

  1. Užasně napsané!! Jsi jedna z pár blogerek které ještě sleduju! Mám pocit, že si opravdu na nic nehraješ a jsi sama sebou. Přeji ještě lepší rok 2016, plný nových zážitků!! <3

    OdpovědětVymazat
  2. jsi úúžasná a dodám jen, že se těším se na další rok ♥

    OdpovědětVymazat
  3. Eliško to je tak krásnej článek <3

    OdpovědětVymazat
  4. Ty jsi vážně úžasná! přeji krásný rok 2016 a posílám velkou pusu, byť Tě neznám osobně! :)

    OdpovědětVymazat
  5. Eli, to je vážně tak skvělý článek. Krásně napsaný a podaný a k tomu veškeré fotky. <3 do 2016, a ať se třeba konečně poznáme osobně.

    OdpovědětVymazat
  6. K celému odstavci číslo dvě s radostí píšu "Já taky"!! Držím ti pěsti a přeji štěstí do dalších let! Ať se ti daří! :)

    OdpovědětVymazat
  7. 1) fotka se slečnou v puntíkatém mě totálně rozesmála (nahlas, v práci) 2) černobílá fotka pod budapešťským památníkem je přenádherná! 3) zrzavé mikádo je na tobě úplně nejlepší 4) fotka za zídce je skvělá 5) máš super prsa! ... Je to krásný článek, jsem v tom hodně podobně, jen u mě nešlo o drama v práci. Každopádně velká rozhodnutí asi vždy přinesou velké změny a bohužel často někoho ztratíme ... Přeji hodně štěstí do nového roku a buď stále svá, nejlepší :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha :D Ta slečna v tom puntíkatém. To jsme šli s rodičema do Národní Opery a mamka se se mnou pohádala na téma, co si obléct. Bylo to v létě, jak byly ty 40 stupňový vedra a já měla šaty pod kolena, ale bez silonek a ona to nemohla unést. Tvrdila mi, že budu nejnevkusněji oblečená ze všech a tadá, tady byl můj důkaz, že ne :D. A moc děkuji za krásný komentář <3 i Tobě hodně štěstí do roku 2016 !

      Vymazat
  8. ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥
    http://barborasurakova.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  9. Já tě začala sledovat nějak mnohem víc právě minulý rok a baví mě to! Hlavně tyhle články, kde něco shrnuješ nebo rozebíráš, hezky píšeš a vždycky to má hlavu a patu :) prostě to nejsou jen bezmyšlenkové příspěvky outfitů atd. :3 tak ať se ti daří čím dál víc!!

    OdpovědětVymazat